Napadení Ukrajiny jako suverénního státu pro mě bylo (a stále je) hrozivou událostí. Jak já jako jednotlivec můžu vyjádřit svůj protest? Po prvotním šoku z války, která je přímo za našimi humny, jsem začala připravovat kurz češtiny, protože právě v tom jsem viděla možnost, jak pomoci potřebným. Využila jsem své zkušenosti s tímto druhem výuky i své kontakty a 24. března, měsíc po začátku války, jsem přivítala první skupinu ukrajinských maminek, které se svými dětmi utekly do Znojma před bombardováním. Většina z nich přijela z oblasti Žitomiru, některé jsou až z Oděsy. K nim se přidal jeden student, který je zde, přestože mu ještě není osmnáct let, úplně sám. Nikdy jsem neměla tak pečlivé a pilné studenty!
Uběhly tři měsíce a kurz je u konce. Většina už našla práci a české fráze, které se naučili, denně používají. Poslední hodina kurzu byla pro mě tedy příjemná, ale zároveň i smutná. Popřála jsem jim hodně štěstí a vím, že s některými budu dále v kontaktu. Děkovali mi, že jsem jim hodně pomohla. Musím říct, že oni obohatili mě, protože jsem poznala příjemné a silné lidi, kteří prožívají těžkou situaci, ale perou se s ní a dokáží jít dál.
Podrobnější informace a poděkování všem, kteří mi pomohli s organizací kurzu, najdete v mých příspěvcích na facebooku.
https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=1690509607958653&id=100009988893509
https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=1712900729052874&id=100009988893509
https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=1695364914139789&id=100009988893509
https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=1704888096520804&id=100009988893509
