Nezakopnout ve Znojmě o historii je úkol značně nesnadný – ostatně i právě proto k nám každoročně zavítají tisíce návštěvníků z tuzemska i ze zahraničí. Dějiny tudy kráčely snad v každé epoše, a příležitostí k objevování zásadních i méně podstatných zajímavostí, jež doplní střípky do mozaiky poznání, je tu bezpočet.
Dává nám však nezaměnitelná atmosféra staroslavných kulis královského města nějakou zásadní výhodu v orientaci v minulosti? Aktuální trendy ve výuce dějepisu už dávno nejsou o nekonečném memorování letopočtů, panovníků a bitev, ale o tzv. historické gramotnosti. Dokázat se dějiny naučit totiž není zdaleka totéž, jako pokusit se o nich přemýšlet, pochybovat, ptát se, a snažit se je pochopit. V minulém a příštím školním roce probíhá pod ministerskou záštitou ověřování tzv. badatelské metody. Žáci a studenti se mohou vžít do role profesionálních historiků a namísto cyklického opakování předem daného výkladu pracovat s prameny, analyzovat texty, studovat fotografie či interpretovat výpovědi pamětníků. Osvojí si díky tomu nejen studijní, mediální či občanské kompetence, ale především cennou schopnost kritického myšlení. Učitel by neměl být soudcem, kdo byl či nebyl padouch nebo hrdina, ale měl by své žáky a studenty naučit umět rozlišovat – v životě se jim to bude jistě hodit.
Od září tedy budeme s přispěním kolegů tento inovativní způsob výuky ověřovat i v několika vybraných třídách ve Znojmě a okolí. A protože klíčem k efektivní výuce není ani špičková audiovizuální technika, ani nejnovější nábytek (čímž neříkám, že by se mělo učit v oprýskaných učebnách toliko s křídou), nýbrž osobnost učitele, přispěl bych rád ke komunitnímu sdílení příkladů dobré praxe. Ve spolupráci s Národním pedagogickým institutem je proto nově zřízen oblastní kabinet společenskovědního vzdělávání, který uvítá aktivní a zapálené kantory dějepisu, občanské výchovy a základů společenských věd. Ostatně přiznejme si, že většina z nás dospělých vzpomíná spíše než na taje probírané látky právě na inspirativní (ale i tragikomické) učitele.
Tváří v tvář snadné dostupnosti nepřeberné množiny informací, obrušované zrychlujícím se tempem zastarávání konkrétních dat a údajů, se ukazuje jako nejprozíravější dovednost naučit se se učit. Ostatně kolotoč krátkého 20. století neustále přepisoval a ohýbal naše nahlížení na dějiny, od dob c. a k. monarchie přes první republiku, nacistickou okupaci, poválečné období a následnou rudou totalitu, až k sametu a současnosti. Právě tyto kapitoly však ovlivňují naše životy ze všeho nejvíc, a je třeba na ně klást důraz. Když bych měl odpovědět na původní otázku, i tady nám může názorně posloužit rohový dům Zámečnická / Dolní náměstí, který od konce 19. století do roku 1945 obývala rodina Bornemannových. Její osudy učebnicově ilustrují uplynulý věk, a expozice mapující těžké a komplikované časy, navíc v autentických prostorech, by svojí neotřelou koncepcí lákala školní exkurse i nejširší veřejnost. Jedině přes porozumění vede cesta k vyrovnání a smíření.
