KAŠNA NA HORNÍM NÁMĚSTÍ
Dokončení
Jak se přihodilo, že vzácná kašna na Horním náměstí se státoprávní symbolikou zemí Koruny české (viz minulý díl) z náměstí téměř beze stopy zmizela? Na vině je ryze pragmatické, památkově necitlivé a „šetřílkovské“ uvažování znojemských radních, kteří v roce 1897 nechali z centra města odstranit 9 z celkového počtu 11 historických kašen (zůstaly pouze kašny na Dolním a Otakarově náměstí). Jejich funkci zdroje pitné vody pro občany a návštěvníky města převzalo celkem 45 pump, které, jak si současná starší generace Znojemčanů ještě dobře pamatuje, vydržely v ulicích a na náměstích Znojma až do konce 60. let 20. století.
Pokus zachránit umělecky hodnotnou a historicky významnou kašnu na Horním náměstí nakonec nevyšel. Návrh čestného občana města Znojma Leopolda rytíře Haberlera a jeho kolegů Eduarda Oberwimmera a Franze Ellera ponechat kašnu z památkových, ale i praktických protipožárních důvodů stát na místě byl na zasedání obecního výboru (zastupitelstva) města Znojma 7. října 1897 zamítnut těsnou většinou hlasů. Kromě neochoty uvolnit peníze na opravu zchátralé kašny hrály v rozhodnutí zastupitelů velkou roli i sílící nacionalistické tendence: socha svatého Václava byla symbolem starého svazku zemí Koruny české, který se do moderního pojetí císařského Předlitavska („Velkého Rakouska“) německy cítícím Znojemčanům přestával hodit. Kašna tak byla nakonec kompletně odstraněna a nahrazena velkou litinovou pumpou. Mandíkova socha sv. Václava byla uschována do lapidária Městského muzea ve Znojmě, odkud byla vyzvednuta až v roce 1929: jak již bylo řečeno, byla druhotně osazena do kašny na bývalém Otakarově, nově Václavském náměstí, u příležitosti celostátně slaveného svatováclavského milénia.
Závěr
Jak jsme ukázali výše, historická barokní kašna na Horním náměstí z let 1677, 1700 a 1723 a její význam jsou archivními prameny dobře dokumentovány. Pro současnou generaci Znojemčanů a všechny generace budoucí by tedy mělo být naší milou povinností, abychom ji opět viděli na náměstí. Jedině tak budeme moci občanům a také návštěvníkům města vyprávět pozoruhodný příběh o svatém Václavovi, českém státním právu a slavné korunovační jízdě posledního mužského panovníka s velkou barokní podívanou na oslavu svátku sv. Alžběty. Bez obnovy historické kašny zůstane velký příběh pouze mrtvou historkou z knížek.
Dovolujeme si tedy navrhnout, aby byla historická svatováclavská kašna na uvažovaném a technicky předpřipraveném místě na Horním náměstí ve formě repliky a po konzultaci s dotčenými orgány státní správy obnovena. K navrženému cíli bude vhodné zvážit tyto praktické aspekty:
- Podobně jako v případě sochy Panny Marie Immaculaty na Dolním náměstí či soch na Karlově mostě v Praze, není další venkovní setrvání znojemské sochy sv. Václava od Michaela Mandíka ideální. Lze jedině doporučit, aby byla pro repliku kašny na Horním náměstí zhotovena věrná kopie. Originál sochy pak může být bezpečně uchováván v lapidáriu muzea či v jiném vhodném a důstojném galerijním prostoru města coby klenot jeho kulturně-historického dědictví (např. znojemský hrad či loucký klášter).
- Tím, že svatého Václava přeneseme zpět tam, kam patří, tedy na historicky nejstarší a společensky nejdůležitější náměstí Znojma, Horní náměstí, osiří nám kašna na Václavském náměstí. Zde pak lze doporučit návrat k původnímu výtvarnému prvku této kašny: formou volné repliky či pouhé inspirace by zde mohla opět stanout socha říční víly Najády (viz článek Jiřího Kacetla k této kašně ve Znojemských listech z prosince 2019 – v tisku). Dalším logickým krokem pak bude návrat ke staršímu jménu náměstí – Otakarovo: král Čech a markrabě Moravy Přemysl Otakar I. si tuto poctu jako zakladatel města jistě opět zaslouží. Náměstí se tak ostatně jmenovalo již v letech 1854 až 1929. V konečném efektu by se pak mohlo vrátit staré jméno i sousední základní škole – lidově mezi starší generací dodnes zvané „Otakarka“.
Výsledek architektonické soutěže z roku 2019 žel nic z výše popsaného neodráží. Návrh arch. Matějky je navíc natolik podobný již realizované moderní kašně na náměstí Svobody v Brně, že o originálním soudobém díle nelze příliš hovořit. Arch. Matějka podle svých slov chtěl ztvárnit korunu jako „symbol královského města“; k tomu ale namítáme, že královským korunám se jeho návrh tvarově a stylově vůbec nepodobá. Vítězný návrh soutěže, soudě podle ohlasů u znojemské veřejnosti (viditelných na sociálních sítích), se navíc s většinovým příznivým přijetím nesetkal. Pokud by byl vítězný soutěžní návrh kašny realizován, a zatím to nelze předvídat, protože klíčové závazné stanovisko NPÚ a rozhodnutí výkonného orgánu státní památkové péče (MěÚ OŠKPP) ještě nebylo vydáno, bylo by to podle našeho názoru popření statusu a smyslu ochrany městské památkové rezervace. Současný stav poznání kulturních a historických hodnot pro tento prostor hovoří o jiném příběhu, než návrh arch. Matějky. Málokteré město na Moravě a v českých zemích vůbec má tak kouzelné genius loci jako Znojmo. Nenechejme si ho zničit za cenu povrchních výmluv o potřebě „jít s dobou“. S ohledem na výše podrobně popsané kvality a zejména duchovní význam a historický odkaz by byl návrat kašny s Mandíkovou sochou sv. Václava na Horní náměstí, hlavní historický rynk Znojma, velmi žádoucí. Mandíkova socha navíc symbolicky spojí Horní náměstí ve Znojmě s Horním náměstím v duchovní metropoli Moravy – v Olomouci, kde stojí další Mandíkova mistrovská práce – Herkulova kašna.
Vyzýváme městskou radu, aby na toto téma zahájila s občanskou veřejností dialog. Dokážeme si dobře představit, že kromě obnovené historické kašny může být v jiné části náměstí situován skromnější moderní vodní prvek, který uspokojí nároky současných obyvatel a návštěvníků Znojma na osvěžení za parních letních dnů.
