Znojmo jako historicky třetí nejdůležitější město Moravy a vstupní brána do země od jihu a jihozápadu bylo ve středověku silně opevněno. Městská hradba s 4 bránami a vnitřní příkop začaly být budovány v letech 1222/1225 a dokončeny byly za vlády Přemysla Otakara II. kolem roku 1260.
Z popudu sebevědomé městské samosprávy a četných válečných událostí před Znojmem bylo městské opevnění často vylepšováno a rozšiřováno. V 14. století vznikl druhý pás hradeb, tzv. parkán. K podstatnému rozšíření nicméně došlo před a po husitských válkách, zejména za vlády králů Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína (2. polovina 15. století), kdy vznikl třetí prstenec hradeb a vnější hradební příkop. Další modernizace a úpravy proběhly v průběhu 16. a na počátku 17. století. Po třicetileté válce Znojmo pozbylo pevnostní charakter a opevnění začalo chátrat. K drobnému oživení potřebnosti městského opevnění došlo ještě v době tureckého ohrožení v roce 1662-1663, celkový trend to však již nezvrátilo. Během 1. poloviny 19. století se městská samospráva rozhodla nepotřebné a zchátralé hradby postupně likvidovat. Od poslední třetiny 19. století se tento přístup změnil a hradby začaly být pozvolna chápány jako kulturně-historická hodnota a památka.
Hradební zdi, příkopy a věže jsou na mnoha místech znojemského fortifikačního prstence v natolik dobře dochovaném stavu, že umožňují poměrně věrnou rekonstrukci původního vzhledu.
Nejstarší částí městského opevnění je mocná vnitřní hradba, 7 až 8 metrů vysoká a 1,5 – 2 metry široká. Hradba byla zakončena ochozem se zubořezem, dřevěné podsebití žádná z vedut města nezachycuje. Tato hradba byla zesílena hranolovými a válcovými věžemi v pravidelných intervalech.
Před hlavní hradbou běžela po části obvodu města od jihu až po severozápad komunikační terasa (parkán), zesílená od 14. století nižší parkánovou hradbou, vyrůstající ze dna vnitřního příkopu. Po husitských válkách se na několika místech parkánové hradby objevily drobné vížky, umožňující boční postřel (flankování).
Před parkánem se rozprostíral vnitřní hradební příkop, zmiňovaný již v listině z roku 1226. V pozdním středověku byl dlážděný a zpevněný kontraskarpou, aby nedocházelo k častým sesuvům podmáčené zeminy. Zavodňován byl v době ohrožení z velké nádrže na Horním předměstí Znojma.
Vyhloubená zemina při stavbě příkopu byla navršena před příkop, čímž vznikl zemitý val, na jehož koruně byla původně osazena patrně dřevěná palisáda, po husitských válkách nahrazená kameno-cihelnou třetí hradbou s flankujícími půlkruhovými bastiony v pravidelných intervalech.
Přístup k tomuto třetímu pásu hradebního opevnění byl následně na přelomu 15. a 16. století znesnadněn vyhloubením vnějšího hradebního příkopu a navršením dalšího valu.
Výsledná struktura městské fortifikace v oblouku od jihu po severozápad města tedy byla: a) vnitřní hradba s věžemi – b) parkán – c) parkánová hradba – d) vnitřní příkop – e) val s nižší hradbou s bastiony – f) vnější příkop – e) val.
Na jižní až západní straně města postačila díky příkrému srázu dyjského údolí pouze vnitřní hradba, Jáma mezi hradem a okrskem sv. Mikuláše byla opevněna samostatnou zdí patrně až v 14. století.
Vstupy do města vedly skrze celkem čtyři brány, chráněné vysokými hranolovými věžemi a v pozdním středověku i složitými předbraními. Nás v souvislosti s archeologickými vykopávkami na náměstí Svobody v letech 2025/2026 zajímá HORNÍ BRÁNA.
Svojí dispozicí se velmi podobala bráně Dolní. Začínala průrazem vnitřní hradby na nároží dnešní Komerční banky a domu Velká Michalská 22. Vedle průjezdu hradbou stála z boku vysoká hranolová věž, jakási „sestřička“ Vlkovy věže na opačné straně města. Věž mívala horní ochoz a vysokou střechu s 4 nárožními věžičkami, jak ukazuje veduta města z roku 1525.
V ploše parkánu před bránou bylo první předbraní – jakýsi příhrádek, který končil na hraně vnitřního hradebního příkopu. Příkop byl původně překonán kombinovaným padacím mostem a dřevěným mostem, později mostem zděným, obloukovým. Archeologové jej před Komerční bankou nyní potvrdili.
V období před husitskými válkami, v reakci možná na obléhání Znojma rakouskými a uherskými vojsky roku 1404, bylo vystavěno druhé předbraní – a sice na valu před příkopem. Byla to průjezdní věž a před ní v zalomeném úhlu pokračovala cesta z města ven přes další padací most, později opět zděný most. I tento most byl nyní archeologicky zjištěn, zcela překvapivě nebyl v 19. století zbořen, nýbrž jeho oblouk použit pro vnější sklepení domu č. 17.
Ani to však při posilování obranyschopnosti města nestačilo. A tak vzniklo mohutné třetí předbraní alias barbakan, který byl v letech 1492/1496 vystavěn do mohutné podoby a díky zdařilému zapojení do domu č. 16 se nám poměrně pěkně dochoval do dnešních dnů. Barbakan byl vysunut do půlkruhově rozšířené části vnějšího hradebního příkopu.
A ani zde se úsilí obránců Znojma nezastavilo. V 16. století následovala ještě výstavba ještě jedné předsunuté fortifikace – tedy čtvrtého předbraní – ve formě trojúhelného ravelinu (v ploše dnešního parkoviště před lázněmi).
V roce 1674 byla hlavní věž Horní brány opravována, přičemž byl odstraněn dřevěný ochoz v horním patře věže. Roku 1724 dostala věž barokní cibulovitou střechu a i ta pak vyměněna za prostší tvar, jak ukazuje Monsornova kresba výše. Kvůli špatnému stavu věže došlo v roce 1853 k její demolici a následnému proražení hradeb a zavezení příkopů v úseku na západ od barbakanu.
Výsledky nyní probíhajícího archeologického výzkumu ÚAPP Brno budou po skončení prací patřičně vyhodnoceny a promítnuty do modelu Horní brány, který plánujeme umístit v ploše opraveného náměstí v sousedství dochovaného barbakanu (domu č. 16). Vycházet bude model z již existujícího modelu arch. V. Zíky (viz níže).
